Kritický realismus ve světové literatuře
Kritický realismus ve světové literatuře
- II. polovina 19. století - rozvoj exaktních věd
- filozofie pozitivismus
- rozvoj sociologie
- všeobecná důvěra v rozum a lidské poznání
- nové objevy o dědičnosti
- spisovatelé studují lidské nitro
- duševní život je výsledkem dědičnosti, výchovy a prostředí
Kritický realismus
- literární typizace (vytváření literárních typů - zatímco romantismus zobrazuje výjimečného jedince, realismus si vybírá jedince typického pro danou sociální vrstvu)
- studium společenského života ve všech jevech a ohledech, i se zápory
- autoři chtějí zachytit průměrného člověka
- sledují hrdinu ve vývoji jeho charakteru
- vypravěč je nestranný, stojí tzv. nad dílem
- snaha upozornit na společenské nedostatky a volat po jejich nápravě
Stendhal (Henri Beyle) (1783-1842)
Henri Beyle (Stendhal)
- francouzský spisovatel a politik
- život prožil za napoleonských válek a restaurace Bourbonů
- s Napoleonovou armádou se zúčastnil roku 1812 tažení do Ruska včetně bitvy u Bereziny
- po pádu Napoleona odešel do Itálie, kde sympatizoval s karbonáři připravujícími revoluci v roce 1821
- byl odtud vyhoštěn a jeden z jeho čtyřiceti pseudonymů, které užíval při psaní revolučních pamfletů, se dostal na listinu odsouzených k trestu smrti v nepřítomnosti
- jako literát se skryl za jméno braniborského městečka Stendhal
- po nuceném návratu do Francie zasáhl do polemik literátů, v nichž formuloval zásady ještě neexistujícího realismu
- psal studie z dějin hudby, malířství a divadla
- v roce 1830 se stal konzulem v Itálii, byl však pod dohledem tajné policie
- literární hrdinové žijí v období autorova života
- před popisem vnější reality upřednostňoval dramatické zachycení psychického vývoje postav
- jeho dílo časově náleží k romantismu, obsahově však spíše k realismu
- zemřel na mrtvici, ve své době nebyl doceněn
dílo:
Červený a černý (1830)
- dvojdílný román nese podtitul Kronika roku 1830
- autor líčí na příběhu syna tesaře úskalí společenského vzestupu člověka z nižší vrstvy
- vypravěč děj komentuje, ale nově je pouze zprostředkovatelem toho, jak události vnímají a prožívají jednotlivé postavy
- charakter hrdiny se vyvíjí v toku příběhu, reaguje nepředvídatelně, mnohdy impulzivně
Kartouza parmská (1839)
- dvojdílný psychologický román, odehrávající se v Itálii a popisuje citový i charakterový vývoj šlechtice Fabrizia del Donga na pozadí dobových událostí
- naivní Fabrizio se účastní bitvy u Waterloo, ale vrací se zklamán pod ochranou tety, vévodkyně Giny Senseverinové
- vstoupí do církevního semináře, kde přijímá pravidla přetvářky, které uplatňuje v praxi u parmského dvora
- poté, co při milostném dobrodružství zabije člověka, je uvězněn v parmském vězení, kde poznává cit lásky k dívce Klélii
- po její smrti vstupuje do kláštera, a vrací se tak pomyslné spirále sám k sobě
- hrdinův charakter krystalizuje na pozadí strachu z tajné policie, politických intrik, lží i jeho vlastní přetvářky
- barvitě líčené epizody jsou řazeny mozaikovitě
- i zde se vypravěčské hledisko mění podle postav, které situaci prožívají
- inspirací tohoto románu byly italské kroniky
Honoré de Balzac (1799-1850)
Honoré de Balzac
- francouzský spisovatel, považovaný za zakladatele kritického realismu
- zprvu psal dobrodružné romány nevalné úrovně, pro obživu
- snažil se dostat mezi pařížskou smetánku, aby si tak zajistil prostředky ke svobodné tvorbě
- oženil se s polskou šlechtičnou, ale brzy po svatbě umírá
dílo:
Lidská komedie
- románový cyklus, jehož součástí je téměř 100 románů, které na sebe volně navazují
- oživil v nich přes 2500 postav, aby zobrazil veškeré možné lidské charaktery
- postavy proplouvají jednotlivými romány
- jeho cyklus zachycuje přechod francouzské společnosti od feudalismu ke kapitalismu po napoleonských válkách
- jakousi kostru celého cyklu tvoří 3 romány
Otec Goriot (1835)
- román, jehož hlavní postavou je starý pan Goriot, zprvu bohatý, spokojený a šťastný člověk
- nastěhuje se do penzionu paní Vauguerové, kam ho chodí navštěvovat jeho dvě dcery
- ty ho však nenavštěvují z lásky, ale ze zištných důvodů, což on nechce vidět
- dcery ho nakonec oberou o všechen majetek a on umírá opuštěn v chudobě
- celým dílem se prolíná taktéž příběh Evžena Rastignaca - studenta, který se snaží začlenit do pařížské vyšší společnosti
- ctí otce Goriota a zároveň je zamilován do jeho dcery
- Rastignac jako jediný setrvá u umírajícího Goriota, jeho vlastní dcery ho nechají opuštěného
Ztracené iluze (1837-1843)
- románová trilogie zabývající se analýzou společenských vztahů ve Francii v I. polovině 19. století
- autor zde zúročuje své zkušenosti s nakladatelskou činností i s neúspěšným pokusem vydávat noviny
- vypravěč analyzuje všechny skupiny společnosti a kriticky hodnotí soudobé poměry
Lesk a bída kurtizán (1838-1847)
- román popisuje spojení finančního světa s pařížským podsvětím, pokračují zde příběhy Luciena ze Ztracených iluzí, který poté, co zkrachuje končí svůj život sebevraždou ve vězení
- autor zde využil žánr dobrodružného románu
Evženie Grandetová (1834)
- hlavní postavou je sedlák Grandet, který je typickým lakomcem
- aby nemusel dávat věno své dceři, raději ji zabrání ve sňatku, a zničí tak její štěstí
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)
Nikolaj Vasiljevič Gogol
- ruský spisovatel a dramatik
- ve svých povídkách popisoval reálné prostředí ukrajinského venkova i obyčejné lidi z různých společenských vrstev a jejich tragikomické osudy
- v dramatické tvorbě a společenskokritickém románu nastavoval zrcadlo soudobé ruské společnosti a vytvářel její karikaturní obraz
- na gymnáziu hrál ve školních představeních, v dospělosti se neúspěšně pokoušel o hereckou kariéru
- poté, co se jeho komedie Revizor setkala s vlnou nevole u kritiky, opustil Rusko a pobýval především v Itálii
- zde přepracovával svá díla a pracoval na stěžejním románu Mrtvé duše, který vyšel s četnými cenzorskými zásahy
- postupně se začal propadat depresím, pochybnostem o smyslu své tvorby i mysticismu
- pod jeho vlivem zničil druhý díl Mrtvých duší, hladověl a odmítal lékařskou pomoc
- zemřel zcela fyzicky i psychicky vyčerpán v Moskvě
dílo:
Revizor (1836, přepracováno 1842)
- komedie o pěti dějstvích, kde autor poukazuje na nešvary ruské provinční společnosti, úplatkářství, podvody, korupci, jednání provinčních politiků podle hesla ruka ruku myje
- děj je založen na záměně postav a komických situacích s ní spojených
- vychází z anekdotického příběhu o falešném ministerském úředníkovi, který napálil obyvatele provinčního městečka
- odehrává se ve dvaceti čtyřech hodinách téměř celý v domě policejního ředitele, jenž obdržel zprávu o tajném příjezdu revizora
- shodou okolností se v hostinci ubytuje petrohradský povaleč Chlestakov, ve chvíli, kdy je s revizorem ztotožněn, se plně vžívá do role a s obrovskou rozkoší a smyslem pro humor tahá hodnostáře městečka za nos
- hra je velmi dynamická, založená na svěžích dialozích přímo odposlouchaných ze života, jejichž obsah vtipně vystihuje charakter a myšlení protagonistů
Plášť (1842)
- povídka, která byla poprvé otištěna v souboru Petrohradské povídky, ve kterém autor pracuje s motivem sídelního města jako mraveniště, v němž se odehrávají drobné příběhy lidí
- úředníček Akakij Akakijevič Botičkin potřebuje nový zimní plášť
- dlouho po něj šetří a prožívá jeho pořízení jako největší dobrodružství svého banálního života
- je však o plášť oloupen, nedovolá se pomoci úřadů, zoufalý umírá a po smrti jako duch strhává z nočních chodců jejich pláště
- realistický příběh se mění ve fantastickou pověst
- okolnost děje jsou načrtnuty s mistrným zaměřením na detail a komičnost situace
Mrtvé duše (1835-1842)
- v tomto románu je parodována absurdita ruského byrokratického systému
- byl koncipován jako trilogie, ale nebyl dokončen a v úplnosti se zachoval pouze první díl
- má formu pikareskního románu, v němž povaleč Čičikov putuje odlehlými guberniemi, peklem ruského venkova, a skupuje od statkářů mrtvé a zběhlé mužiky, ze kterých se do dalšího sčítání lidu platí daně
- tyto mrtvé duše dává do zástavy a získává na ně finanční příspěvky jako budoucí obyvatelstvo kolonizovaných částí Ruska
- Čičikov se setkává se statkáři, jejichž jména prozrazují jejich charakter: Líbeznický, Psovský, Nozdrev, Plesnivec
- úředníci jsou naopak zobrazeni jako beztvará masa
- v lyrických pasážích vložených do textu jako odbočky autor prezentuje své názory na soudobé Rusko
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910)
Lev Nikolajevič Tolstoj
- ruský spisovatel, reformátor a vizionář
- v románech metodou introspekce pronikl do vnitřního světa hrdinů a promítal do něj své filozofické úvahy
- zabýval se praktickou pedagogikou
- od patriarchálního humanismu se propracoval až k ostré kritice vývoje poreformního Ruska a skončil jako radikální náboženský vizionář
- po odchodu z univerzity si vytyčil vlastní plán sebevzdělávání a věnoval se pozorování své osobnosti, o čemž vypovídají jeho deníky
- dlouho hledal činnost, která by ho uspokojovala
- odjel za bratrem na Kavkaz a účastnil se sevastopolského tažení
- napsal téměř sto svazků děl
- v letech 1857-1860 podnikl dvě studijní cesty po Evropě, při nichž se utvrdil v odporu k jejímu vývoji přenášenému i do Ruska
- poté se věnoval vzdělávání dětí muzikantů a vydávání reformního pedagogického časopisu, v němž popisoval své metody vyučování
- východisko ze společenské krize našel v utopické variantě křesťanství shrnuté do principu neodporování zlu násilím v tzv. tolstojovství
- v závěru života se rozešel s rodinou a vydal se na pouť do Bulharska, na níž zemřel
dílo:
Anna Kareninová (1873-1877)
- tento román je sociálněkritické dílo a má dvě dějové linie
- první vypráví příběh Anny provdané za státního úředního, který se věnuje své práci a nepřipouští si, že Anna je v manželství nešťastná, že má svůj vlastní život a že je mu nevěrná s důstojníkem Vronským
- Anna opouští manžela a odjede s milencem do Itálie
- chvíle mileneckého štěstí ale narušují Anniny pochybnosti o správnosti jejího činu
- uvědomuje si svoji tragickou situaci, společnost ji zavrhuje
- výčitky svědomí přerostou v obviňování Vronského, vztah trpí a zoufalá Anna řeší životní tragédií sebevraždou
- druhá dějová linie vypráví osudy statkáře Levina
- jeho manželství je zpočátku šťastné, později se v něm ale projeví pocity zklamání, které Levin překonává prací na statku uprostřed přírody
- v románu najdeme několik velkých témat: téma silné vášně a lásky, které bourá uznávané společenské normy, dále téma psychologické a morální
Vzkříšení (1899)
- sociálněkritický román napsal autor po dlouhém období osobní krize, v níž hledal odpověď na otázku, jak obrodit ruskou společnost
- autor na pozadí skutečného případu mladého soudce, jenž pozná v odsouzené dívku, kterou svedl, vede z pozice karatele obžalobu proti šlechtické i statkářské vrstvě ruské společnosti, která v jeho očích ničí venkovský lid
- pozici vypravěče-soudce odpovídá styl vyprávění i většiny popisů, které mají demonstrovat morální úpadek a zhýčkanost svůdce Něchljudova a celé mravní pochybení soudního procesu
- ten je v očích autora veden proti oběti, nikoli proti skutečnému viníkovi
- kající se Něchljudov, jenž přijal vnitřně svou vinu, nalézá nakonec útěchu v evangeliu
Vojna a mír (poprvé vydáno 1869)
- rozsáhlá čtyřdílná románová epopej
- autor na díle pracoval šest let
- nový typ historického románu, ve kterém se prolíná líčení osobních hrdinů a zároveň společenských a historických událostí
- autor zde popisuje vývoj Ruska mezi lety 1805-1820 na pozadí evropských událostí
- rámec románu tvoří válka s Napoleonem
- každý díl se podrobněji věnuje vývoji románových postav a konkrétní historické události:
I. v prvním díle je to rok 1805, Napoleonovo tažení Rakouskem a bitva u Slavkova
II. ve druhém díle jsou zachycovány roky 1806-1811
III. ve třetím díle je to rok 1812, kdy byl Napoleon v Moskvě
IV. ve čtvrtém díle jsou zachycovány roky 1812-1813 a Napoleonova porážka
- na pozadí historických událostí se autor podrobněji věnuje osudům rodiny Rostovů, hraběte Piera Bezuchovského a hraběte Andreje Bolkonského
- v epilogu autor shrnuje své názory na smysl dějin a roli jednotlivce v dějinách
Charles Dickens (1812-1870)
Charles Dickens
- prožil neradostné dětství, od 12 let si musel vydělávat na živobytí, vyrůstal v ponurém prostředí, jeho rodina dokonce byla nějaký čas ve vězení pro dlužníky
- poznal osud nešťastných dětí bez domova a rodiny
- své zkušenosti z dětství pak promítal do své tvorby, takže jeho romány jsou plné dětských hrdinů s autobiografickými prvky
dílo:
Kronika Pickwickova klubu (1836)
- humoristický román, který vznikl ze série povídek vydávaných v časopisech
- jedná se o vyprávění příhod z cest, jejichž hlavními postavami jsou pan Samuel Pickwick (ve volném překladu Silvestr Papučka) a jeho sluha Sam Weller (ve volném překladu Véna Příhoda)
- román byl napsán na objednávku nakladatele
- autor v něm kriticky zesměšnil tehdejší veřejné instituce - chudobince, vězení pro dlužníky, londýnskou periferii
Oliver Twist (1837-1839)
- román, neradostný příběh chudého chlapce žijícího v chudobinci, kterého chce zlodějská banda zneužít pro své loupeže
- autor v knize líčí s otřesnou otevřeností těžké sociální poměry londýnské chudiny a spodiny své doby
Malá Dorritka (1855-1857)
- sociální román, v němž autor ukazuje, že chudoba i bohatství mají na lidskou osobnost stejně rozkladný vliv
- poctivý a čestný člověk nemůže v soudobé společnosti vyniknout, nemůže uplatnit své nadání a schopnosti, neboť většinu energie spotřebuje k boji o udržení holé existence
Nadějné vyhlídky (1861)
- román o chudém chlapci Pipovi, kterému vděčnost galejníka přinese velké naděje do života a kariéry a posléze stejně velké zklamání a vystřízlivění