Generace ruchovsko-lumírovská

• rok 1868 - položení základního kamene Národního divadla
• tehdy to byla velká společenská a vlastenecká událost
• při této příležitosti byl vydán almanach Ruch (zde vyšly texty nové nastupující umělecké generace - J. V. Sládek, Eliška Krásnohorská, Svatopluk Čech)
• jejich cílem bylo rozvíjet vlastenecké a národní tradice naší literatury
• podle názvu tohoto almanachu si začali říkat ruchovci
• někdy jsou taktéž nazývání jako škola národní (dle směřování díla)
• časopis Lumír (vychází od roku 1873)
• kolem tohoto literárního časopisu se shromáždila další část spisovatelů (J. V. Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer)
• věnovali se zejména překladatelské činnosti
• snažili se vnést do české literatury témata ze světové literatury
• proto také někdy nazývání jako škola kosmopolitní
• mezi oběma skupinami se rozhořely literární spory na stránkách tehdejších uměleckých periodik (jedni vytýkali druhým odnárodnění, ti zas vraceli výtkou o přílišném lpění na domácích tradicích)
• Josef Václav Sládek se dá povahou díla přiřadit k oběma skupinám

Josef Václav Sládek (1845-1912)

• narozen ve městě Zbiroh na Křivoklátsku, zde vyrůstal ve venkovském prostředí
• studoval akademické gymnázium v Praze, poté studia na filozofické fakultě
• do literatury vstupuje jako příslušník ruchovské skupiny
• roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život
• strávil zde 2 roky (do roku 1870), pracoval jako dělník v mnoha profesích
• zde se zajímal o osud černochů, s nimiž pracoval
• pobyt v USA ho velmi ovlivnil, celý zbytek života byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu
• po návratu z USA vyučoval angličtinu na Obchodní akademii a na technice, později působil i jako lektor na pražské univerzitě
• mezi lety 1870-1875 byl redaktorem Národních listů
• v roce 1873 se stal spoluvydavatelem Lumíra, ve kterém později (od roku 1877) působil i jako redaktor
• zpočátku prosazoval ve svém díle národní tradici a historii, později ovlivněn pobytem v USA přijímá do svého díla kosmopolitní myšlenky
• přeložil (přebásnil) téměř celé dílo Williama Shakespeara do češtiny

dílo:

Básně (1875)

• pesimistické básně z raného období
• poznamenáno smrtí jeho první manželky
• hledá smysl lidské existence, uvědomuje si její krátkost

Jiskry na moři (1880)

• ovlivněno pobytem v USA
• obdivuje americkou demokratickou společnost, ale zároveň kritizuje i to, že nynější Američané vybili původní obyvatelstvo
• úryvek:

Zem svobodná a přec tu bezpráví

jak děsivějšího neviděly světy,

zmar každý krok a zločin krvavý,

a každý hles vítězné oslavy

skřek divoký, jejž neznal barbar ani

na zříceninách Říma, před sta lety...."

Na prahu ráje (1883)

• básně jsou optimističtější, radost z druhého manželství a z dcer
• objevují se prvky venkovského života a motivy rodného kraje

Selské písně a české znělky (1889)

• venkovská lyrika
• idealizuje českého rolníka jako symbol české povahy
• mýtus selství

poezie pro děti:

Zlatý máj (1887)
Skřivánčí písně (1888)
Zvony a zvonky (1894)

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)

• vlastním jménem Emil Frída
• pocházel z Loun, jeho otec byl kupec
• dětství strávil v Ovčárech u Kolína, zde měl strýčka, který byl knězem
• od roku 1862 studoval gymnázium ve Slaném, Praze a Klatovech, po jeho ukončení v roce 1872 studoval, na přání rodičů, bohosloveckou fakultu
• již v roce 1873 přestoupil na filozofickou fakultu v Praze
• studoval dějepis, filozofii a francouzskou literaturu, kterou později také překládal
• jeho dílo obsahuje přes 200 svazků, mimo jiné přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her

lyrika:

Z hlubin

Eklogy a písně

• osobní lyrika

Poutí k Eldorádu

• milostná a přírodní lyrika

Dojmy a rozmary

• láska k ženě, přírodě a lidem

Okna v bouři

• dílo psáno v krizi
• jednak v tuto dobu (90. léta) probíhal spor s ruchovci a jednak procházel manželskou krizí, zklamání, hořkost, rezignace, samota
• za trochu lásky, formalistní - zkouší různé formy, experimentuje, zapomíná na obsah

Mýty

• zpracovává legendu o svatém Prokopovi

epická poezie:

Zlomky epopeje

• cyklus epických nebo lyricko-epických básní
• básnická sbírka s historickými náměty, optimistický náhled, lidstvo se vyvíjí k humanitě
• jedno téma - myšlenkový vývoj lidstva
• sbírky: Duch a svět, Selské balady, Bar Kochba

Nové zlomky epopeje

Duch a svět

• kolísání mezi optimismem a pesimismem
• dává zde do souvislosti umění a rozum, Starověké Řecko je symbolem optimismu
• volá po harmonii s přírodou
• věří v lidské poznání a sílu rozumu

Selské balady

• jedná se o sociální baladu na téma skutečných událostí z přelomu 17. a 18. století (hrabě Breda)
• zachycují lidovou bouři
• autor zachycuje především mezní okamžiky
• idea tohoto díla spočívá v myšlence, že člověk nikdy nesmí vzdát svůj boj
• člověk musí stát za svými názory
• ze sbírky vyplývá, že každé zlo musí být potrestáno
• chce vzbudit národ k boji za svá práva

drama:

Noc na Karlštejně

• komedie z českého prostředí, postava Karla IV.
• autor zde použil informaci, že Karel IV. stavěl Karlštejn jako hrad, kam nesměly ženy
• tato informace mezi lidmi zdomácněla, avšak není pravdivá
• dílo bylo v roce 1973 zfilmováno

Hippodamie

• trilogie, zhudebnil ji Zdeněk Fibich

I. Námluvy Pelopovy (1890)

II. Smír Tantalův (1891)

III. Smrt Hippodamie (1891)

Julius Zeyer (1841-1901)

• český prozaik, dramatik a epický básník
• odborníky bývá většinou řazen k lumírovcům a je rovněž označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků
• v české literatuře a poezii stoji ve skutečnosti mimo hlavní literární proudy
• náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i francouzských nebo ruských
• jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz
• ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen velmi málo společného
• tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťanství, se kterým autor přicházel denně do styku a které tolik nenáviděl

tzv. Obnovené obrazy

• díla, ke kterým čerpal náměty z národní historie i z cizích literatur a nově je přepracovával

Ondřej Černyšev (1876)

• román z konce 18. století, odehrávající se na ruském dvoře za vlády carevny Kateřiny II.
• osobnost je historicky pravdivá, prostředí je romantické

Román o věrném přátelství Amise a Amila (1877)

• dílo na motivy starofrancouzských skladeb

V soumraku bohů

• převyprávěné ságy ze severské mytologie

Karolínská epopeja (1896)

• čtyři veršované příběhy o rytířské družině Karla Velikého

I. Pohádka o Karlu Velikém

II. Román o čtyřech synech Aimonových

III. Píseň o Rolandu

IV. Píseň o korunování krále Lovise

• autor zde usiloval o zdůraznění vlastností, které u současníků postrádal - hrdinství, čestnost a věrnost

romány se soudobou tématikou:

Jan Maria Plojhar (1888)

• Plojhar pochází z bohaté pražské rodiny
• zamiluje se do krásné paní Dragopulos
• v souboji s německým důstojníkem, který se dopustil urážky českého národa, je zraněn
• odcestuje do Itálie, kde se hodlá zotavit, zde se seznámí s Caterinou
• oba se do sebe zamilují, ale Plojhar se stále potýká se svou nemocí
• nemá šanci na uzdravení a brzy umírá
• Plojhar trpěl za svého života vnitřní rozpolceností, nedokázal mnohdy rozlišit sen a skutečnost
• nenáviděl měšťany přesto, že byl původem také měšťanem
• vyčítal jim jejich přízemní sobectví

Dům U Tonoucí hvězdy (1894)

• hlavním hrdinou je český lékař působící v Paříži, který obdivuje Dům U Tonoucí hvězdy
• poté se v nemocnici setká s dalším hrdinou Slovákem Rojkem
• novela končí tragicky - dům vzplane a uhoří v něm hrdina Rojko a další obyvatelky - stařeny z "klece tří pomatených"
• je zde líčena beznaděj, souchotiny
• celá novela je ponurá a mystická

Svatopluk Čech (1846-1908)

• narodil se v Ostředku u Benešova, jeho otec byl panský správce, český vlastenec
• v Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva
• přispíval do časopisů Ruch a Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru
• v letech 1873-1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech
• v roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se ji až v letech 1876-1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze

epická poezie:

Husita na Baltu

• historický epos, který srovnává dobu husitských válek s bouří v lidských a přírodních vztazích

Václav z Michalovic

• příběh z Pobělohorské doby, jinocha vychovávají jezuité, vzbouří se, když se dozví, že je synem popraveného šlechtice

Evropa

• alegorická básnická skladba, symbolický epos
• děj se odehrává na moři, Evropa je název lodi
• při bouři dojde na lodi ke vzpouře
• jednotlivé národy nejsou schopny se spolu domluvit a loď je zničena

Slávie

• obdoba Evropy
• jméno lodi, na ní se plaví příslušníci slovanského národa, dojde ke vzpouře, Slované se domluví a vzpouru porazí

Lešetínský kovář

• veršovaná povídka
• téma národního a sociálního boje

Ve stínu lípy

• idylický epos návratu Čecha na venkov, do české krajiny - návrat domů
• ve skutečnosti jde o vzpomínky autora, který několik let v dětství prožil na Peruci

lyrická poezie:

Jitřní písně

• sociální lyrika, jedná se o veršované satiry
• staví se v nich do role mluvčího národa
• básně mají meditativní charakter, vycházejí z básníkových úvah

Nová písně

Písně otroka (1895)

• obsahuje 23 básní
• básně jsou reakcí na politické události
• chtěl povzbudit národ, protože měl pocit, že se národ cítí ponížený
• dílo je alegorií boje za práva národa a bylo velice úspěšné a velice často vydáváno

próza:

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888)
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888)

• satirická povídka o měšťanovi z 19. století Matěji Broučkovi v 15. století a jeho chování v době husitské, kam se přenesl