Klasicismus

• umělecký směr, 17. až 18. století
• navazuje na odkaz antiky především formou, ale i zpracovávanými látkami literárního díla
• souvisí s rozvojem racionalistické filosofie
• pravdivé je vše, co dokážeme vnímat našimi smysly a pochopit zdravým rozumem

René Descartes (1596-1650)

• francouzský filosof považovaný za zakladatele racionalistické filosofie
• proslulý výrokem - Myslím, tedy jsem
• základním znakem pravdy je poznání
• rozumem lze dosáhnout poznání, které je průkazné a obecně platné
• kladl důraz na rozumovou střídmost, kázeň a vyrovnanost
• člověk je viděn v souvislostech s jeho okolím

Obecné znaky klasicistní tvorby

• umění se rozlišuje na nízké a vysoké - náročnější
• v dramatu se dodržuje antická zásada tří jednot - děj, místo, čas
• striktní oddělení tragiky od komična
• autoři neprojevují své osobní názory, zobrazují pouze společensky závažné spory
• lidské soukromí bývá utajeno, citová složka ustupuje do pozadí před složkou racionální
• soukromé cíle jsou podřízeny cílům společenským

Žánry literatury

• didaktické a popisné básně, moralistní vyprávění, esej, úvaha, veršované tragédie

Pierre Corneille (1606-1684)

• francouzský dramatik, básník a lyrik

Cid (1636)

• tragédie
• Rodrigo - Cid v souboji zabije hraběte Dona Gomeze, otce své milé Chimeny, protože urazil Rodrigova otce
• Chimeně velí její čest požádat krále o to, aby potrestal vraha jejího otce - řeší svůj vnitřní rozpor mezi láskou a ctí
• král vyšle Cida do boje a poté ho za jeho udatnost v boji osvobodí

Jean Racine (1639-1699)

• francouzský dramatik a básník
• psal psychologické tragédie, které vycházejí ze střetu citů s egoistickými vášněmi

Faidra (1677)

• děj této tragédie se odehrává ve starověkém Řecku
• král Théseus se podruhé ožení s mladou dívkou Faidrou, jeho syn Hippolytos to těžce snáší
• Faidra je však do Hippolyta zamilovaná, ale snaží se své city potlačit
• Faidra se dovídá o tom, že Theseus v cizině zahynul. Rozhodne se Hippolytovi vyznat ze svých citů, ale ten její návrhy odmítá - nabídne mu, že se s ním podělí o athénský trůn
• Theseus však mrtvý není a vrací se z ciziny
• Faidřina chůva mu poví, že se Hippolytos pokusil zneuctít Faidru
• Theseus ho okamžitě vyžene z domu - poté se ještě obrací k bohům, aby potrestali zločin
• Faidra si uvědomuje, že byl Hippolytos nařknut neprávem, vypije jed, ale předtím se ještě přiznává Theseovi, že byl oklamán

Jean-Baptiste Poquelin (Moliére) (1622-1673)

• francouzský herec a dramatik
• původně byl členem kočovné společnosti, později si založil svoji vlastní kočovnou společnost
• brzy se svými hrami proslavil, především mezi chudinou
• zabýval se tzv. nízkým dramatem - především komedií a fraškou
• protože ve svých hrách kritizoval a zesměšňoval společnost - předváděl mravy své doby, dostával se do častých sporů s královským dvorem
• patří k nejslavnějším dramatikům doby francouzského a světového klasicismu

Tartuffe (1664)

• ostře satirická veršovaná komedie o pěti jednáních spjatá s politickou situací Francie v polovině 17. století
• hlavní hrdina, svatoušek Tartuffe, se vetře do přízně zámožného měšťana Orgona a postupně ovládne celou jeho rodinu
• Orgon mu věří a dá mu svou dceru i majetek - jeho odhalení však přichází pozdě
• Tartuffe Orgona vyhání z domu a dostává ho do vězení
• nakonec je Tartuffe odhalen a zatčen
• hra míří na církev a byla až do roku 1669 zakázaná

Lakomec (1668)

• komedie, kde titulní hrdina je vdovec, lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a své děti
• ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu
• jeho postava je tragikomická a představuje autorův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy
• autor si vzal silnou inspiraci z Plautovy antické Komedie o Hrnci