Kritický realismus a venkovská próza v české literatuře

• 80. léta 19. století - v Čechách vrcholí politická a společenská krize
• čeští politici se vracejí do Říšského sněmu
• stále se však nedaří prosadit národní rovnoprávnost
• nadále se vedou spory o pravost RKZ (T. G. Masaryk obhajuje jejich podvrh)
• snahy o vědeckou pravdu, ať je jakákoliv (tím zakládá linii politického a společenského realismu)
• snaha postihnout i stinné stránky společenského života
• autoři se zaměřují na venkovskou tematiku (přetrvává konzervativní názor, že mravní hodnoty venkovského člověka jsou větší - idealizace venkova)

Alois Jirásek (1851-1930)

• český spisovatel a dramatik
• narodil se v Hronově v rodině pekaře
• přestože se rodiče potýkali s finančními problémy, bylo mu umožněno studovat
• vystudoval nižší německé gymnázium v Broumově a maturitu složil na českém gymnáziu v Hradci Králové
• měl malířské nadání, ale z existenčních důvodů se rozhodl pro studium historie v Praze
• navázal přátelství s umělci Mikolášem Alšem, Josefem Václavem Myslbekem, s lékařem Josefem Thomayerem i básníkem Josefem Svatoplukem Macharem
• po ukončení studia pracoval na gymnáziu v Litomyšli, zde se také oženil
• roku 1888 se trvale usadil v Praze, učil na gymnáziu a věnoval se literatuře
• v historických románech, novelách i povídkách plasticky vykreslil zlomová období českých národních dějin
• v realistických dramatech popisoval soudobé vztahy na české vesnici
• osudy osobností husitství ztvárnil v historických dramatech
• v pohádkových dramatech se alegoricky vyjadřoval k soudobému životu
• během I. světové války jako jeden z prvních podepsal manifest, v němž čeští spisovatelé žádali samostatný stát
• zemřel v Praze roku 1930

dílo:

Proti všem (1893)

• románová trilogie - "list z epopeje" - navazuje na trilogii z doby Václava IV. Mezi proudy
• zachycuje zlomové roky 1419-1420, v nichž došlo k vykrystalizování celonárodního hnutí odporu proti Zikmundově politice
• do jeho čela se postavil táborský hejtman Jan Žižka, který obratným taktizováním porazil křížovou výpravu vedenou proti vzpurným Čechám (bitva na hoře Vítkově, 1420)
• autor čerpal historické informace především z dobové husitské kroniky Vavřince z Březové
• dílo zachycuje nárůst husitského hnutí, jeho štěpení do názorových proudů souvisejících s odlišným ideovým pojetím husitství i se společenskou příslušností jeho přívrženců: táborité, pražané
• ve třetím dílu se autor zaměřil i na popis chiliastického (vizionářského) blouznění členů táborské sekty adamitů, kteří byli nakonec Janem Žižkou zlikvidováni

F. L. Věk (1888-1906)

• v pětidílné románové kronice autor zachycuje atmosféru a tendence na počátku českého národního obrození
• základem pro tvorbu díla bylo studium archivních materiálů, dobových novin a časopisů, vědeckých i uměleckých knih, deníků a pamětí
• jako východisko si autor zvolil životní příběh dobrušského kupce a venkovského spisovatele Františka Heka narozeného roku 1769
• nejde však o jeho umělecký životopis
• z toho, co František Hek zažil, vybral autor jen ty skutečnosti, které mu posloužily jako odrazový můstek pro komplexní zachycení doby: rušení klášterů za Josefa II., osvětovou divadelní (Václav Thám) i novinářskou činnost (Václav Matěj Kramerius), vlasteneckou činnost univerzitních profesorů, učitelů i venkovských vzdělanců (František Vladislav Hek)
• teprve tyto střípky dílčí angažovanosti mnoha jedinců v podání autora umožnily obrození češtiny i českého národa

Temno (1913-1915)

• děj románu zasadil autor do 20. let 18. století, do doby, kdy sto let od porážky českého odboje na Bílé hoře (1620) byla v podstatě úspěšně završena rekatolizace na území Čech a Moravy
• autor ve svém pojetí tohoto historického období vykresluje úpadek života všech společenských vrstev
• jezuité, v románu ztělesnění v osobě historicky podloženého pátera Koniáše, vedou svá plamenná kázání, vyhledávají poslední tajné příznivce reformace (myslivec Machovec a jeho děti) a likvidují ideově závadné reformační knihy
• román končí triumfálním vítězstvím katolictví - svatořečením nového českého světce Jana Nepomuckého v Praze jakožto protiváhy ke kultu Jana Husa a reformace

Na dvoře vévodském

• román s tajemstvím vybudovaný ještě v duchu romantické tradice Waltera Scotta je situován do období přelomu 18. a 19. století
• děj se odehrává na náchodském panství, kde vlastenci získávají pána pro myšlenku zrušení nevolnictví
• postavy románu jsou výrazně typizované, reprezentují dílčí tendence ve společnosti dané doby

Filosofská historie (1877)

• novela z maloměstského života popisuje život v Litomyšli od dubna 1847 do potlačení revoluce 1848
• autor zachycuje vliv dějinných událostí na názorový vývoj jednotlivých vrstev maloměstské společnosti až k jejímu rozštěpení odrážejícímu individuální zájmy

Psohlavci (1884)

• dobově nejoblíbenější Jiráskův román líčí "chodskou rebelii" z konce 17. století, kdy se svobodní strážci hranic bránili proti zavedení nevolnictví a roboty
• hlavní, tragickou postavou je Jan Sladký Kozina
• ačkoli nechce ztratit ženu a děti a nabádá Chody k soudnímu jednání, je popraven po porážce vzpoury, které se ani nezúčastnil

Staré pověsti české (1894)

• nejvýznamnější české pověsti autor vybral z Kosmovy, Dalimilovy a Hájkovy kroniky a doplnil o novější pověsti (např. Ječmínek, Žižka, Jánošík)
• dílo původně určené mládeži si svým osobitým lyrizujícím stylem oživujícím národní minulost získalo trvalou oblibu

Lucerna (1905)

• divadelní hra, jejíž základem je spor poddaných a vrchnosti o starobylá práva
• zápletku doplňuje milostný příběh: mladý mlynář musí nocí doprovázet kněžnu do lesního zámečku a málem přitom zradí svou lásku ke schovance Haničce
• do děje ale zasáhnou i nadpřirozené bytosti, lesem bloudí komické postavy zmatených venkovských muzikantů
• navzdory hrozícímu konfliktu vše skončí happy endem
• v postavě kněžny je zachycen "secesní spleen", dobová únava společenským životem

Alois Mrštík (1861-1925)

• český spisovatel, autor povídek a románové kroniky popisující život na moravské vesnici na počátku 20. století
• narodil se jako jeden ze čtyř synů ševce v Jimramově
• rodina se přestěhovala roku 1869 do Ostrovačic u Brna a roku 1874 do Brna
• po vystudování brněnské reálky a učitelského ústavu působil jako učitel mj. v Těšanech
• od roku 1889 byl správcem školy v Divákách u Hustopečí
• poskytl přístřeší svým rodičům i bratru Vilémovi, který u něj žil až do své smrti
• spolu s bratrem redigoval beletristickou část Moravskoslezské revue, která byla zaměřena proti pražskému centralismu a kladla důraz na rozvoj moravské kultury
• do literatury vstoupil povídkami
• spolu s bratrem vydal sbírku povídek a realistickou divadelní hru, k niž poskytl také námět
• jeho samostatná tvorba, především románová kronika z moravské vesnice, se vyznačuje smyslem pro vykreslení dílčích postav a vesnického koloritu
• zemřel v Brně roku 1925

dílo:

Rok na vsi (1903-1904)

• realistický román je situován do vsi Habrůvka a odehrává se během zemědělského roku dále kronikářsky členěného na měsíce a významné svátky
• vypravěč, vesnický učitel, zkoumavě i obdivně líčí život vesničanů, mezi nimiž působí
• popisuje s nadhledem vážné i komické epizody z jejich života a úpadek venkovských tradic pod vlivem pronikající městské kultury na počátku 20. století
• promluvy postav jsou napsány dialektem, reflexe učitele spisovnou češtinou

Vilém Mrštík (1863-1912)

• český spisovatel, dramatik a literární kritik, propagátor ruského realismu a francouzského naturalismu
• roku 1885 maturoval v Praze a započal právnická studia, která však nedokončil
• po období, kdy se živil jako úředník pražské úrazové pojišťovny, se přestěhoval k bratru Aloisovi do Divák
• byl členem Masarykova "ruského kroužku"
• překládal Tolstého, Dostojevského, Turgeněva a Gogola, psal literární studie o Zolově a Maupassantově naturalismu
• prosazoval realismus a naturalismus v české literatuře
• přispíval např. do časopisů Zora, Ruch, Česká revue a Lumír
• spolu s bratrem redigoval Moravskoslezskou revue, která měla přispívat k rozvoji kultury na Moravě
• věnoval se kritice výtvarného umění
• autor jediného českého sociálního románu o životě studenta v Praze, v němž mísí naturalismus s impresionismem
• s bratrem Aloisem napsal realistické drama z moravské vesnice na základě skutečných osudů ženy z Těšan u Židlochovic
• roku 1895 se stal jedním ze signatářů manifestu České moderny, navštívil Rusko i Francii
• v roce 1912 pod vlivem tvůrčí krize a nemoci spáchal sebevraždu

dílo:

Pohádka máje (1892, přepracováno 1897)

• v tomto románu je vyprávěn příběh o příjezdu světáckého pražského studenta Ríši na moravský venkov, do vsi Ostrovačice
• zde tento "český Oněgin" znuděný ruchem velkoměsta přes svůj počáteční cynismus propadá kouzlu lásky k naivní Helence z myslivny
• výraznou složkou díla jsou impresionistické proměny přírody v různých částech dne
• v souznění s nimi se odehrává milostný příběh mladých hrdinů
• v původní verzi z roku 1892 autor zdůrazňoval, jako napovídá i název, že jde o "pohádku", která nemá s realitou nic společného, a v epilogu příběh ironizoval vizí konvenčního manželství hrdinů
• druhá verze přepracovaná v duchu novoromantických a secesních vlivů konce 19. století vyznívá podstatně idyličtěji

Santa Lucia (1893)

• v sociálním románu z městského prostředí čerpal autor ze svých studentských zkušeností a popisoval neúspěšný pokus chudého moravského studenta Jiřího Jordána prosadit se v Praze
• kompozice příběhu je retrospektivní, nese se v duchu rekapitulace osudů umírajícího jednadvacetiletého mladíka
• tímto autor odklání pozornost čtenáře od děje k líčení duševních stavů hlavního hrdiny
• osobitým prvkem románu je identifikace města Prahy se ženou - milenkou, lákavou, věčně se proměňující, odmítavou, která svého milence dožene až do náruče smrti
• v románu se mísí prvky naturalistického popisu s impresionistickým líčením proměny města v souvislosti s proměnami duševního stavu hlavního hrdiny
  

Zumři

• v nedokončeném románu ze studentského života se autor snažil o objektivní a realistický popis prostředí pražských vysokoškoláků a řemeslníků
• torzo románu se pokusil dokončit Karel Elgart Sokol

Maryša (1894)

• tragédii z moravského venkova vytvořili oba bratři Mrštíkové společně
• výchozí situaci dramatu tvoří rodiči vynucené manželství mladé dívky Maryši se starším bohatým vdovcem, mlynářem Vávrou
• dívka si v atmosféře vesnických patriarchálních tradic a náboženských předsudků nedokáže obhájit lásku ke svému milému Franckovi a podrobí se vůli rodiny
• v manželství není šťastná, odmítá však milencův návrh na útěk do Brna a poté, co žárlivý Vávra ohrozí Franckův život, svého manžela otráví
• autenticita příběhu je podtržena užitím dialektu
• tragédie provokovala svou výrazovou úsporností a šokovala realistickým tématem
• bylo proto rozhodnuto, že bude uvedena jen "na zkoušku" v odpoledním představení pro venkovské publikum
• dnes patří do klasického repertoáru divadel

Zikmund Winter (1846-1912)

• český spisovatel, autor kulturně-historických studií, historických moresek, novel a jediného historického románu zasazeného do doby potlačení druhého pražského stavovského povstání
• narodil se v Praze v rodině zvoníka pražských kostelů a posluhovačky
• při studiu na pražském Akademickém gymnáziu si přivydělával kondicemi
• po maturitě začal studovat teologii, ale po roce přestoupil na studium historie na filozofické fakultě
• psal verše a vydával je pod pseudonymem V. Zikmund např. v almanachu Ruch
• během studia pracoval v pražském archivu
• historickými studiemi položil základy české literatury faktu
• v beletrii se propracoval ke ztvárnění postav, jež se odlišují svými hodnotami od společnosti
• učil jako suplent na reálce v Pardubicích, od roku 1874 byl profesorem na reálce v Rakovníku, kde se i oženil
• studoval prameny v rakovnickém archivu
• působil jako člen pěveckého spolku, Měšťanské besedy a byl režisérem ochotnického divadla
• v roce 1884 se vrátil na pražské Akademické gymnázium jako profesor a působil zde do svého penzionování roku 1907
• zemřel roku 1912 v lázních Reichenhall na plicní chorobu

dílo:

Zlatá doba měst českých, Život církevní v Čechách

• díla, ve kterých se autor zabýval např. dějinami řemesel a obchodu, historií českého kroje, pražských vysokých škol i církevním a kněžským životem

Rakovnické obrazy (1886-1888), Pražské obrázky (1893)

• autor tyto povídky zpracoval na základě své vědecké práce v místních archivech

Nezbedný bakalář

• povídka ze sbírky Rakovnické obrázky
• autor zpracovával historii beletrizovanou formou, která se vyznačovala častou citací pramenů

Kulturní obraz českých měst, Děje vysokých škol pražských (1899)

• vědecké práce autora z kulturní historie

Rozina sebranec (1905)

• v historické novele z období I. čtvrtiny 17. století autor popsal osud ženy, která byla jako nalezenec v tehdejší společnosti předurčena k méněcennému postavení, z něhož se ji nepodařilo uniknout
• příběh temperamentní dívky, původem nalezence, svěřeného do výchovy bezdětným manželům
• citově strádající hrdinka se hladově vrhá do sporných milostných vztahů, neumí rozpoznat faleš ani si vážit upřímného citu, těžko se vyrovnává s pokrytectvím a nechápe, proč proti sobě popuzuje stále více lidí
• předlohou příběhu se staly listiny ze soudního jednání, s jejichž obsahem však autor volně pracoval
• tragický příběh dívky se odehrává na pozadí historie dominikánského kláštera na pražském Františku, který se vzpamatovává z vpádu Pasovských na sklonku vlády Rudolfa II.

Mistr Kampanus (1909)

• obsáhlý historický román líčící pohnutý osud českého národa v období bitvy na Bílé hoře a jejích tragických následků
• impulsem pro románové zpracování historie vysokého učení Karlova roku 1620, tj. v době následující těsně po bělohorské porážce, se autorovi stalo studium pramenných materiálů o pražských školách
• děj románu je soustředěn na životní osudy tehdejšího rektora a humanistického básníka, mistra Jana Kampana Vodňanského
• s historickým materiálem však autor nakládal volně a Kampanovy osudy přizpůsobil své románové vizi o marném boji intelektuálů proti politické moci a o jejich faktickém selhání
• rektor Jan Kampanus pod tlakem událostí a ve snaze zachránit suverenitu univerzity konvertuje ke katolictví, prochází fází výčitek svědomí poté, co se jeho úsilí ukáže jako zbytečné, páchá sebevraždu
• autor ustupuje z pozice vševědoucího vypravěče, Kampanovu osobnost nehodnotí, ale zpravodajsky neosobně a lehce ironicky předkládá různé interpretace jeho chování

Historická beletrie v české literatuře

• žánr historické beletrie se začal v naší literatuře uplatňovat v II. polovině 19. století
• autoři se zaměřují zejména na dějiny českých zemí, a to především v přelomových obdobích (husitství, doba pobělohorská, národní obrození)

Josef Svátek (1835-1897)

• český novinář, kulturní historik a spisovatel
  
• narodil se v Praze
• vystudoval reálné gymnázium v Ječné a následně roku 1858 České vysoké učení technické v Praze, poté se však věnoval žurnalistice a historii
  
• byl vrstevníkem májovců a v mládí se přátelil s Adolfem Heydukem
• působil v redakci Pražských novin a Pražského deníku, psal také pro Prager Zeitung
• ve svých dílech zpracovával výsledky svého bádání v málo známých nebo těžko přístupných archivech
• jeho prózy, týkající se zejména mocenské sítě jezuitů v Evropě a v Čechách, stavovského povstání a pobělohorských represí i revoluce v roce 1848, sympatizují s nekatolíky, vynikají množstvím historických a kulturních detailů a bohatým i fantastickým dějem
  
• ve svých dílech se zaměřil především na dobu rudolfínskou a pobělohorskou
• byl schopen též autorství odborných historických prací, některých dodnes využívaných, kdy navázal i na dílo zaneprázdněného profesora Antonína Rezka
  
• zemřel v Praze roku 1897

dílo:

Majestát Rudolfa II. (1871)

• román přibližující okolnosti dokumentu, který schvaloval náboženské svobody pro nekatolíky

Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze (1886-1889)

• román líčící osudy staroměstského kata Jana Mydláře a jeho pokračovatele, syna Jana Václava (mj. i to, jak Jan Mydlář popravoval 27 českých pánů na Staroměstském náměstí roku 1621)
• oba kati byli vysoce vzdělaní

Václav Beneš Třebízský (1849-1884)

• český spisovatel, autor historické prózy s výrazně vlasteneckým a romantizujícím elegickým podtónem
• narodil se v Třebízi u Slaného v rodině krejčího
• jméno rodiště mu posloužilo jako umělecký přívlastek
• někteří členové rodu byli písmáci a vypravěči místních pověstí a vedli ho k zájmu o historii
• po absolvování gymnázia ve Slaném a v Praze vstoupil do pražského bohosloveckého semináře
• poté byl kaplanem v Litni u Berouna a Klecanech u Prahy
• látku pro historické prózy čerpal z Palackého Dějin, z místních kronik, z farních a městských archivů
• k historickému materiálu přistupoval jako k inspiraci pro své fiktivní příběhy, v nichž zdůrazňoval především význam lidových vrstev v dějinných epochách
• ve své době si jeho dílo získalo početnou čtenářskou obec, na současného čtenáře však texty působí poněkud schematicky, např. opakováním stejného typu postav (moudrých starců symbolizujících vědomí národa apod.)
• povídky řadil do knižních souborů podle historických období, do nichž jsou zasazeny
• zemřel roku 1884 na tuberkulózu v Mariánských Lázních

dílo:

V červáncích kalicha

• v povídkovém souboru pojednal autor o Husově předchůdci, reformátoru Janu Milíči z Kroměříže, o Tomáši Štítném ze Štítného a o počátcích Husovy činnosti

V záři kalicha

• v povídkovém souboru autor zpracoval náměty z různých etap husitského hnutí, přičemž výrazně stranil frakci táboritů
• porážku v bitvě u Lipan (1434) podával jako jednu z českých národních tragédii

Pobělohorské elegie, Trnová koruna

• námětem této elegie a románu je období třicetileté války

Bludné duše (1879)

• román odehrávající se v době vlády Josefa II.
• tématem je selské povstání (1775) na rodném Slánsku

Ladislav Stroupežnický (1850-1892)

• český dramatik
• narodil se v Cerhonicích v rodině správce velkostatku
• navštěvoval reálku v Písku, pak pracoval u otce jako praktikant
• od roku 1872 pobýval v Praze
• působil jako úředník v pojišťovně, písař a berní správce pražského magistrátu
• ve svých realistických hrách z vesnického prostředí užíval typizace postav
• od roku 1880 byl dramaturgem Národního divadla, kde prosazoval na českých jevištích realistická dramata
• zemřel v Praze roku 1892 

dílo:

Zvíkovský rarášek (1883)

• jednoaktová veselohra o nezdařené milostné pletce renesančního kavalíra Mikuláše Dačického z Heslova
• tato hra nás přivádí na hrad Zvíkov v roce 1585, kdy byl tento hrad v majetku rodu Švamberků, kteří měli v erbu bílou labuť v červeném poli
• tento erb je ještě dnes možno vidět na břitu hradní věže
• hlavní zápletka vzniká pouhou přítomností pana Mikuláše Dačického z Heslova, který je hostem na hradě
• jeho zájem se poutá k paní Elišce, pocházející z rodu Rožmberků, manželce pana Kryštofa ze Švamberka
  
• autor zde překonal dobové dramatické konvence

Paní mincmistrová (1885)

• veselohra z kutnohorských dějin, kde je hlavní postavou také Mikuláš z Heslova
• ve hrách založených na jednoduché zápletce realisticky vykresloval charaktery dílčích postav

Naši furianti (1887)

• velmi úspěšná veselohra z jihočeské vesnice
• autor v ní podal řadu typických venkovských postaviček (vojenský vysloužilec, švec, pytlák, karbaník, včelař aj.), jejichž furiantské charaktery se mezi sebou střetávají na pozadí sporu kolem obsazení místa obecního ponocného
• hra měla premiéru roku 1887 a byla pro jadrnou mluvu seškrtána, původní podoba se nedochovala

Karel Václav Rais (1859-1926)

• povoláním učitel, který se od humoristických textů a epigramů přeorientoval na tvorbu lidovýchovných realistických venkovských povídek a románů
• narodil se v Lázních Bělohrad v rodině tkalce a rolníka
• po studiu na jičínském učitelském ústavu učil v Trhové Kamenici v Železných horách, pak v Hlinsku a následně v Praze
• po celý život se snažil optimálně vyvážit svou činnost učitele a spisovatele
• již na počátku své spisovatelské dráhy navázal kontakty s Václavem Benešem Třebízským, Janem Nerudou a Jakubem Arbesem
• byl jedním zakladatelů a redaktorů časopisu Zvon
• zde spolupracoval s Aloisem Jiráskem, Josefem Thomayerem, Zikmundem Winterem aj.
• zpočátku tíhl k humoristické próze a satiře, největší ohlas však měly výchovné prózy s prostředí české vesnice
• v jeho povídkách vystupují drobní, morálně čistí venkované, kteří obvykle doplácejí na svou dobrotu a ústupnost, kterou zneužijí příbuzní s ostrými lokty (např. Odstrčený)
• sám uspořádal své dílo
• zemřel v Praze roku 1926 

dílo:

Trny

• sbírka, do které autor při vstupu do literatury shrnul verše v duchu ruchovců a satirické alegorické epigramy

Výminkáři (1891)

• soubor povídek, ve kterém autor zachytil osudy starých lidí odstrčených svými dětmi
• zachycuje rozklad rodinných vztahů, spory dětí s výminkáři autor líčí s krutou otevřeností
• tragicky laděné příběhy

Horské kořeny (1892) 

• jedná se o soubor tří povídek (Pro číslo, Výprava z hor, Ta srdce), v nichž popisuje touhu po majetku a sobectví horských obyvatel
  

Potměchuť: povídky a kresby z Podhoří (1892)

• ve většině povídek vystupují lidé, kteří jsou ovládáni vášněmi (podobně jako v Kalibově zločinu)
• do vášní se promítá především sobectví a chamtivost jednajících postav
• například v povídce Zlý člověk zničí starý mládenec pokojný rodinný život své bývalé milé, dále například povídka Špáta, v níž autor popsal člověka, jehož vztah k majetku a jeho touha společensky povýšit zapříčiní zničení celé rodiny (tato povídka byla v roce 1983 zfilmována pod názvem Jako kníže Rohan)
• v jiné povídce, Z podhorských pamětí, vystupují v roli zachránců horští obyvatelé, kteří v padesátých letech ukrývají noviny a podobizny K. H. Borovského
• v trojdílné povídce Z vlasařských pamětí (původně vyšla již roku 1885) se objevuje motiv vlasaře a prodeje vlasů z důvodu finanční tísně
  

Rodiče a děti (1893)

• povídkový cyklus, líčící vztah dětí ke svým rodičům
• představiteli vysokých morálních hodnot jsou zde mladí a chudí jedinci
• známou povídkou je Pes, která líčí návrat prvorozeného syna, dělníka a řemeslníka, z Prahy
• jeho rodina ho přijímá velmi chladně, neboť se domnívá, že od nich syn bude chtít výpomoc
• nakonec si však na nich vyžádá pouze psa, který ho jako jediný přivítá s nadšením
• tento jedinec mravně převyšuje své bezcitné okolí

Kalibův zločin (1895)

• román, kde se neprůbojný hrdina Vojtěch Kaliba stane obětí manželčiny a tchýniny manipulace
• v momentě, kdy vše prohlédne a dozví se dokonce o manželčině nevěře s milence Rachotou, řeší nastalou situaci pod vlivem emocí vraždou manželky, zanedlouho umírá i on sám

Pantáta Bezoušek (1897)

• příběh sedláka, který přijíždí do Prahy na návštěvu k synovi, který zde pracuje jako advokát - svou dobrosrdečností a přímostí si starý Bezoušek získá všechny členy synovy rodiny a nakonec pomůže urovnat i vztahy uvnitř rodiny
• je zde líčen kontrast života venkovského člověka v protikladu k městskému způsobu života

Zapadlí vlastenci (1893)

• román, ve kterém autor idylicky ztvárnil téma osvětové činnosti učitele v zapadlé vísce ve 40. letech 19. století
• idealizovaný obraz národního obrození na venkově
• pocta venkovským kněžím a učitelům, kteří pomáhali šířit obrozenské myšlenky na venkově

Západ (1896)

• próza, v níž autor vytvořil psychologickou kresbu starého vesnického faráře Kalouse, jeho život je zobrazen formou románové kroniky
• navazuje na Zapadlé vlastence

Tereza Nováková (1853-1912)

• představitelka českého ženského hnutí, sběratelka folkloru a autorka realistických povídek a románů z venkovského prostředí
• narodila se v Praze v česko-německé úřednické rodině
• po svatbě se středoškolským profesorem se přestěhovala roku 1876 do Litomyšle, kde žila 19 let
• věnovala se národopisným studiím z východních Čech a Českomoravské vysočiny
• byla sečtělá a vzdělaná, její znalost němčiny, angličtiny a francouzštiny jí umožnovala sledovat evropské literární trendy
• později se věnovala i překladům
• třicet let života věnovala úsilí o zrovnoprávnění žen, redigovala časopis Ženský svět
• velmi těžce nesla ztrátu svých dvou dcer a dvou synů
• zemřela v roce 1912 v Praze u syna - významného literárního kritika a historika Arna Nováka

dílo:

Maloměstský román (1890)

• beletrické vylíčení životních osudů dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeňky
• své osobní štěstí obětuje boji za národní práva

Jan Jílek (1904)

• román z I. poloviny 17. století, kde autorka podává příběh muže, který trpí pro svou bratrskou víru
• osudy českého evangelíka
• náboženská a feudální nesvoboda je donutí opustit vlast

Jiří Šmatlán (1906)

• román, kde vystupuje náboženský hloubavec, který marně hledá učení, jež by nastolilo království boží na zemi

Na Librově gruntě (1907)

• román, zabývající se revolučním rokem 1848 na venkově, zabývá se problémy kolem zrušení roboty
  

Děti čistého živého (1909)

• román, zabývající se otázkami náboženských skupin, obracejících se k mysticismu
  

Drašar (1914)

• román napsaný podle skutečné osoby, popisuje psychologické problémy kněze na vesnici, končí tragicky
• děj se odehrál pod dnešní Drašarovou lípou, u obce Pustá Rybná
  
• poslední tři díla jsou romány, ve kterých autorka postupně prohlubuje psychologii postav, které jsou buď "dětmi ducha", nebo "dětmi světa" a marně se snaží ve svých životech o sloučení obou přístupů ke světu

Antal Stašek (1843-1931)

• vlastním jménem Antonín Zeman, český básník a prozaik
• narodil se ve Stanovém u Vysokého nad Jizerou
• vystudoval gymnázium v Jičíně a v Krakově
• studium práv započaté v Praze dokončil v Krakově
• pracoval v advokátních kancelářích v Kolíně, Praze, Roudnici a do roku 1913 v Semilech
• několikrát navštívil Rusko, v letech 1874-1875 působil jako vychovatel v Petrohradu
• byl zemským poslancem za staročeskou stranu (1889-1895) a roku 1918 členem Národního shromáždění
• do literatury vstoupil poezií ve stylu ruchovců, od 70. let 19. století se odklonil k próze tematicky spjaté s Podkrkonoším
• jeho sociálněkritické vesnické povídky a romány tematicky čerpaly z Podkrkonoší
• od roku 1913 až do své smrti v roce 1931 žil v Praze

dílo:

O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1927)

• první povídka o rebelantském ševci účastnícím se aktivně dění roku 1848 a o jeho nešťastné lásce, autor dílo na sklonku života přepracoval do podoby románu
• hlavní postavou je švec Matouš Štěpánek - v románu je sledován růst jeho revolučnosti od anarchismu až k socialistickým názorům
• 1848 - konec 50. let 19. století

Blouznivci našich hor (1895)

• cyklus povídek, popisující proměnu českého venkova v 70. a 80. letech 19. století a úzkostné reakce vesničanů na postupující industrializaci
• objevuje se zde národnostní i sociální problematika
• špatné životní podmínky vhánějí vesničany mezi spiritisty
• kloubí se zde myšlenky socialismu a anarchismu jako reakce na rozvíjející se kapitalistické vztahy

V temných vírech

• román, pojednávající o nárůstu sociálních a národnostních konfliktů v oblasti

Jan Herben (1857-1936)

• český novinář, literární kritik a spisovatel
• narodil se Brumovicích na Moravě
• po absolvování gymnázia v Brně vystudoval v Praze historii a češtinu
• do roku 1885 pracoval jako novinář v Národních listech, v letech 1886-1915 vedl časopis (později deník) Čas, na jehož stránkách byly nejen prezentovány názory T. G. Masaryka, ale vyšly zde např. i básně tehdy neznámého Petra Bezruče
• svou novinářskou dráhu uzavřel působením v Lidových novinách (1925-1927)
• v románové kronice z moravského venkova pracoval s naturalistickým prvek determinace hrdinů
• jako literární kritik preferoval výchovný cíl literatury
• zemřel v Praze roku 1936

dílo:

Do třetího a čtvrtého pokolení

• románová kronika, ve které autor vylíčil na osudech představitelů jednoho rodu stoletý vývoj a postupný úpadek vztahů na moravském venkově od zrušení nevolnictví do roku 1921
• dílo obsahuje realistické i naturalistické prvky, výkladové a národopisné pasáže i citace z autentických dokumentů

Josef Holeček (1853-1929)

• český publicista a spisovatel, překládal slovanský a finský folklor
• narodil se v selské rodině ve Stožicích u Vodňan
• v Písku se seznámil s básníkem Adolfem Heydukem
• při studiu v Táboře ovlivněn bulharskými spolužáky překládal bulharský folklor
• dvacet let se věnoval překladu finského národního eposu Kalevala
• v románové kronice z jihočeského venkova se pokusil o vytvoření soudobého eposu
• působil jako novinář, např. v Národních listech, i jako zpravodaj během balkánského boje proti Turkům
• zemřel v Praze roku 1929 

dílo:

Naši (1888-1913)

• desetidílný epos, autorovo celoživotní prozaické dílo
• na základě svých vzpomínek z dětství v něm líčil jihočeský venkov a selský stav idealizoval jako nositele národní identity, zobrazuje se zde přerod feudalismu v kapitalismus
• děj se odehrává v 60. letech 19. století, ale jednotlivé příběhy i reflexe hrdinů se vracejí do minulosti
• užití principů eposu umožnilo autorovi rozvolnění stavby textu a vkomponování úvah, traktátů, legend, pohádek i písní