Středověká česká literatura

Staroslověnské období českého písemnictví

deváté století - Velkomoravská říše, kde vládne rod Mojmírovců
kníže Rastislav vyznal byzantského císaře Michala III., aby vyslal na Velkou Moravu křesťanskou misii
roku 863 přichází na Velkou Moravu skupina duchovních v čele s bratry Konstantinem a Metodějem

cíle misie:

šířit křesťanství v jazyce, který by byl srozumitelný domácímu obyvatelstvu
zabránit pronikání politického vlivu z Východofrancké říše, který s sebou přinášeli latinští kněží
misie s sebou přinesla hotový jazyk staroslovenštinu, který vznikl z hornomakedonského nářečí, kterým se mluvilo v okolí Soluně, odkud bratři pocházeli
písmo, kterým byla staroslověnština zaznamenávána, se nazývá hlaholice

Paterik (Knihy otců) - soubor vypravování o mniších a poustevnících
Zákon sudnyj ljudem - předpisy mravního života pro laiky, není příslušníkem církve
Nomokánon - předpisy pro kleriky, příslušníky církve, překlad Bible
Proglas - přemluva k překladům evangelií, ve které údajný autor Konstantin obhajuje právo na liturgii ve srozumitelném jazyce
po Konstantinově a Metodějově smrti byli jejich žáci vyhnáni z Velké Moravy knížetem Svatoplukem
odešli do Panonie a později do Bulharska, kde úpravou hlaholice vznikla cyrilice
Život Konstantinův a Život Metodějův (moravsko-panonské legendy)

kolem roku 906 zanikla Velkomoravská říše pod vlivem nájezdů Maďarů
na našem území vznikla České knížectví, kterému vládne rod Přemyslovců
část Metodějových žáků odchází po zániku Velké Moravy do Čech
v 10. století tak existuje na našem území liturgická dvojjazyčnost
křesťanství se šíří z východu - slovanské liturgie, i ze západu - latinská liturgie
v 11. století převládala latina a staroslovenština byla vytlačena
posledním útočištěm slovanské liturgie byl Sázavský klášter
oblíbeným žánrem byly legendy (hagiografická literatura)

psána latinsky
konec 10. století
první dílo, které má i historickou hodnotu
první česká slova se začínají objevovat v latinských textech na krajích stránek rukopisů - glosy
z konce 10. století taktéž pochází první staročeská duchovní píseň - Hospodine, pomiluj ny

od počátku byla literatura v rukou duchovenstvo (v 11. století zvítězila latinská liturgie - většina textů je psána latinsky)
od 11. století se kromě čistě církevních textů rozvíjejí i kronikářství

Kosmas

děkan svatovítské kapituly
studoval gramatiku a diakritiku v Lutychu
zval antické autory, což je patrné z textů jeho kroniky
Chronica Boemorum (Kronika česká) (1125)
vylíčil zde české dějiny, od nejstarších dob až po svou současnost
Přemyslovce vidí jako vládnoucí dynastii, ale všímá si i sporů mezi církevní a světskými feudály
je to první ucelený pohled na naše dějiny
záměrně zamlčel existenci slovanské liturgie
kronika je dílem historickým ale i uměleckým

celkem 3 knihy:

bájné podání starců - v této části vychází z ústní slovesnosti, tehdy nejstarších českých pověstí (historicky nevěrohodné)
podání pamětníků - uvádí, co se dočetl v historických pramenech (pravděpodobně znal i Kristiánovu legendu)
vlastní zkušenost - co se stalo za jeho vlastního života

Kanovník vyšehradský (1126-1142) - autor, který se podílel na tvorbě zmiňované kroniky
Mnich sázavský (70. léta 12. století) - klade důraz na slovanskou liturgii
Vincentius (1130-1167)
Jarloch (1165-1228)

autor pocházel asi z vrstev vyšší šlechty
hrdinský epos
staročeština, předlohou byla francouzská Alexandreida
zpracovává osudy Alexandra Velikého
veršovaný - vysoký sloh, ve kterém můžeme zobrazovat vlastnosti Přemysla Otakara II.
dílo se nedochovalo celé, původně mělo 9 000 veršů
ideál feudálního (středověkého) panovníka
dílo je psáno osmislabičným veršem

autor pocházel z řad nižší šlechty
omylem bylo autorství přiřazeno Dalimilu Meziříčskému, církevnímu hodnostáři - autor je však neznámý
dílo je psáno česky, první česky psaná kronika
psána veršem, 10. léta 14. století (1410-1420)
návod pro nového krále, jak vládnout, tzv. aby nenaslouchal cizákům - Jan Lucemburský
znal i Kosmovu kroniku